Založit webové stránky nebo eShop
 

O morčatech

Morče pochází z Jižní Ameriky a přes moře ho k nám přivezli španělští dobyvatelé a holandští obchodníci.........



Úvahy před pořízením morčete

(inspirace: BEHREND.K.-SKOGSTAD.K. Naše morče. Jan Vašut:Praha. 2006. ISBN: 987-80-7236-454-1)

Morčata si nevybírají, do jakých rukou půjdou a po celý svůj život jsou odkázána na nás - lidi. Proto člověk, který ještě nikdy nechoval žádné zvířátko by se měl nad jeho pořízením nejdříve pořádně zamyslet, jelikož ještě neví, co ho čeká. Důležité je vědět:
  1. Morčata se při sprácné péči dožívají okolo šesti až osmi let (jinde v literatuře je uváděno pěti až deseti let). Tak dlouho musí člověk o     zvířátko  pečovat.
  2. Je nutné, aby zvíře mělo dostatek prostoru, tudíž nějakou větší klec, kvárium atd. a to není vždy a pro všechny levnou záležitostí.
  3. Bydleníčko musí být stále čisté, jídlo čerstvé, což znamená další čas a práci navíc.
  4. Morčata potřebují společnost a aktivitu, aby ppouze neživořila.
  5. Při výběhu v bytě může morče ohlodat nábytek nebo tapety a zanechávat za sebou chlupy, loužičky a bobky. Dokážete to tolerovat?
  6. Pokud je morče určeno jako dárek pro dítě, měl by se darující  za to morčátko cítit spoluzodpovědný.
  7. Další otázkou je, zda se najde někdo, kdo může morčátko pohlídat v době dovolené apod.
  8. I morčátka jsou nemocná, některá častěji, některá méně a to znamená návštěvu veterináře. Také nemusí jít o levnou záležitost.
  9. Pokud jsou doma již jiná zvířátka je možnost, že se s morčátkem nemusí snést.
  10. Velmi důležité je vědět, zda se v bytě nevyskytuje někdo s alergií (i když ze zkušenosti vím, že pokud se nejedná o silné alergické reakce, je možné morčátko mít).
Častá otázka: Jsou dvě morčata šťastnější?  

Tak tuto otázku slychávám často. Hodně lidí si myslí že ano a mně nezbývá než souhlasit. Sama se v chovu snažím, aby žádné morčátko - a to ani samečkové - nemuselo bydlet samo. Většinou se mi to daří, v současné době není ani jeden morčulda sám, za což ale vděčím i tomu, že  určití jedinci mají na námluvách nevěsty. Morče je tvoreček komunikativní a celkem akční, proto není přirozené, aby bydlelo samo v kleci. Samozřejmě, pokud máme jedno morčátko již delší dobu, je možné, že by nového spolubydlícího nepřijalo nebo by bylo nové zvířátko tím starším terorizováno. Někteří jedinci jsou dominantnější, setkáváme se s tím zejména u samečků. Také je pravda, že pokud jste často doma a máte čas se morčeti věnovat, může mu být dobře i samotnému. Zejména prý pokud je určeno jako kamarád pro dítě, je vhodné morčátko samotné, jelikož se rychleji ochočí, aspoň to někteří chovatelé tvrdí. Ovšem má zkušenost je opět taková, že pokud mám dvě morčátka spolu, mluvím na ně, věnuji se oběma, jsou stejně ochočená a mazlivá jako u jiných, kteří mají pouze mazla jednoho . Tudíž záleží zejména na chovateli kolik pozornosti svému miláčkovi věnuje. A další můj postřeh je takový, že morčata mohou  být společenštější a ochočenější, pokud s vámi obývají místnost. Více s nimi komunikujete, oni vás mohou pozorovat a i to má svůj význam. Například na výstavě jsem se nesetkala s tím, že by se moji svěřenci báli a styděli. Spíše naopak. Samochvála smrdí, ale nejednou jsem byla pochválena za to, že mám komunikativní miláčky. Stejně je to i u dalších chovatelek, které znám. Avšak i zde existují vyjímky pokud je morčulda povahově přirozeně stydlivý.

Sameček nebo samička?
  

Sameček bývá větší i težší než samička a uvádí se, že i živější. U nás to je váhově  u jistých jedinců i naopak a s tím živějším také ne vždy souhlasím. Kluky mám lenochy a holky akční (zejména pokud slyší šustění pytlíku).  U samiček se někdy tvrdí, že jsou přítulnější než samečci. Zase to je u nás někdy naopak. Podle mně záleží na individuálním morčátku, na tom, kolik péče a lásky mu věnujeme. Nelze zaškatulkovat samičky, že jsou takové, a samečky, že jsou zas takoví... Proto je někdy vhodné, než-li si morčátko pořídíme, pokud nevíte jaké pohlaví chtít, položit si otázku, zda v budoucnu stojíte o miminka. Pokud ano, berte samičku, pokud ne, chtějte samečka. K těm  mimi se ještě dostanu, ale je nutné vědět, že samička musí mít první mladé do jednoho roku života a také znát hmotnost, při které může být dána k samečkovi na omiminkování...

Několik slov ke kastraci
  

Zde vycházím opravdu pouze z toho, co jsem četla nebo slyšela. Osobně nemám s touto procedurou žádné zkušenosti. Kastrace se u morčat doporučuje pouze v případě, že máte doma páreček a nechcete mít mladé. Kastrovat samičku je obtížné a riskantní. Nedávný zážitek na veterině s Julinkou (můžete se dočíst v Co je nového ze dne 12.7.07) mě přinutil nad kastrací uvažovat.  Přemýšlela jsem, zda by pro ni nebylo lepší vykastrovat, jelikož v sobě měla nějakou genetickou vadu, kdy  nebylo možné, aby porodila zdravá miminka.  Nechtěla jsem , aby se v budoucnu opakovala stejná situace, kdy by ji mohl sameček nedopatřením nakrýt. Už bych asi nevydržela koukat jak při porodu trpí. Někdy za nechtěné nakrytí chovatel nemůže, prostě se to stane a takových případů není málo. No, ke kastraci u nás nakonec nedošlo, Julinka další den zemřela... U zdravých samečků je zase známo, že většinou operaci dobře zvládnou. O samičky se sice budou ucházet dále, ale nebudou schopni plození. Nemění se ani rivalita mezi samečky (čímž si nejsem jistá, někde jsem četla, že někdo nechal dva samečky vykastrovat právě z důvodu toho, že se nesnesli a pak byl klid). Ale někdy morčecí chlapák zlenivý a ztloustne. Ne každý ví, že sameček je po kastraci ještě schopný po dobu šesti týdnů samičku nakrýt!

Soužití s jinými domácími zvířaty

Zakrslý králíček:
Obecně je známo, že se s morčaty snáší dobře. Svého menšího kamaráda olizuje, chrání, mazlí se s ním atd. Ale není to vždy pravidlem. I zde existují určitá ALE. Opět přidávám svou zkušenost. Kamarádka, která již má doma zakrslého králíčka, si pořídila krásného coronetíka, nešlo mu odolat. Samozřejmě s tím, že všude četla, že se morče a králík snášejí,  ubytovala nového člena s jejich Smetanou, jak se králíček jmenuje. Jenže vztah nových spolubydlících nebyl zrovna ideální. Radila jsem jí, že dokud neteče krev, tak  se nic neděje, musí si to přece vyříkat. Nakonec to došlo tak daleko, že museli být v kleci dvě misky se zrním, dvě napáječky, protože Smetana nepustil morčíka ani k vodě.  Teď má každý vlastní klec a je to v pořádku.  Kde byla chyba?  Nejpravděpodobněji v tom, že oba byli samci a ještě k tomu starší. Proto je vždy lepší, aby jeden byl mládě nebo aby šlo o samičku a samečka. Zřejmě i zde platí jakási dominance jako u morče x morče. Nemusí se mnou každý souhlasit, to je jasné. U samiček je to ve většině případů bez větších problémů.           
Pes:
Pokud již psa máte, musíte mu dát čas zvyknout si na nového člena rodiny. Jsou-li oba ještě mladí, bývá to bez potíží, ale pokud je  s vámi pejsek již delší dobu, neměli byste mu dávat důvod k žárlivosti. U nás doma to bylo tak, že jsme si pejska Buffíčka pořídili, když mi bylo sedm let. Poněvadž mám morčátka už od čtyřech roků, bylo to naopak a pes přišel do domácnosti, kde už bylo morče. Tudíž byl od štěněte zvyklý a krásně se o moje chlupáče staral. První setkání si pamatuji moc dobře. Taťka vzal mého Ferdíka a přiložil ho Buffíkovi k čenichu. Jakmile to vypadalo, že by po Ferdíkovi vyjel, taťulda plácl hafana přes čumák s tím, že nesmí. Takhle jsme to dělali pár dnů po sobě a za chvíli to bylo úplně v pořádku. Buffík moje morčuldy vozil na hřbetě, nebo je hlídal, aby nikam nezalezli, když jsme je nechali běhat po pokojíčku. Vždycky kolem nich poskakoval, a
tak srandovně a vesele na ně štěkával, že jsme se museli smát. Věděli jsme, že jim neublíží. I venku je pěkně opatroval, aby je nikdo neukradl nebo jim něco neudělal. Zapomněla jsem se zmínit, že s tím přivykáním si na morčátko jsme začli až když byl Buffík zvyklý na nás a nebál se.
Kočka:
Kočka považuje morče za svou kořist a může ho ošklivě poranit. Vyrůstají - li však společně, většinou se snášejí dobře. Opět se domnívám, že i zde záleží na ,,výchově". Babička má kočku a ta je tak naučená, že by morčátku neublížila.   
Křeček: Podle některých názorů není společné ubytování možné, protože morčátka se nemohou postavit útokům křečka na odpor. Na druhou stranu existují zprávy i o jejich přátelství. Kdysi dávno jsem měla křeččí farmu, jak se tomu dnes říká. Někteří křečkové byli agresivní, ale zažila jsem asi jen dva. Oba jsme přinesli ze zverimexu již starší. Jednou z nich byla Rosie, dlouhosrstá zrzavá samička, která tři dny na to, co jsem ji donesla, porodil 12 miminek a všechny rozkousala. Zřejmě neměla mlíko (a já žaludek na to, abych to uklidila). Asi po měsíci utekla, ale stal se zázrak a já ji našla a opět jsme ji s kamarádčinou pomocí donesly dom. Za celý její křeččí život na sebe nenechala sáhnout, i já musela být opatrná. Ta by s morčátkem být určitě nemohla. Ale Majkíšek, kterého mám dnes, je takový moulíček, který se narodil u našich a odmala je s morčátky ve styku, takže se nebojím, že by jim ublížil. U křečků je známo, že jsou lekaví a to hlavně ti dlouhosrstí, syrský křeček je více přátelštější.
Myši a potkani:
Chov ve společné kleci je možný. I potkani jsou navzdory všobecnému mínění přívětiví partneři. Naopak některá morčata se s potkany nesnášejí a zahánějí je. Sestra si teď jednoho potkánka pořídila, tak uvidíme:).
Ptáci:
Všeteční opeřenci kradou morčeti potravu. Andulky s oblibou uždibují morčátkům ouška, s čím nesouhlasím. Také prý papoušci a andulky začnou snadno žárlit a ohánějí se po zvířeti zobákem. S tím nesouhlasím už vůbec. Určitě to někde takto funguje, ale sama jsem se s tím nesetkala a to se mi kolikrát doma sejdou andulky hned čtyři: dvě jsou moje, jedna našich a jedna přítele. Našich Pepina a přítelův František, kteří na morčuldy nejsou zvyklí na ně přesto neútočí a rozumí si s nimi. Pepina dokonce sestřinýho křečka pěkně obírá v srsti aniž by mu ublížila. Tady je postřeh, který zažívám každý den:
Andulka:
Tak toto je kapitola sama o sobě. Jak Tonča, tak Mařenka by ani nemuseli mít klec. Neustále jsou v ubikacích mojich morčíků a žerou to samé, co oni. Tráva, seno, okurka... všechno můžou. Je to sranda je pozorovat. Navzájem si neublíží, akorát morčuldově mají ve zvyku žužlat ocasní pera, proto moje andulky zaručeně poznáte podle toho, že vypadají jako kuřata. Vždy když hlídám Pepinu, což je andulka našich, tak se rychle aklimatizuje a stává se z ní kuře také. Andulky a morčata mají výborné vztahy a při jejich sledování se hodně zasmějete.    

    
 
Morče a děti    
  
Morčátka jsou pro děti ideální, jelikož jde o společenská zvířátka, která se ráda nechávají chovat a hladit a jsou o to živější, čím více pozornosti se jim dostívá. Rodiče by ale měli dávat pozor a své děti s morčátky kontrolovat, jelikož by se měli i cítit za morče částečně odpovědní. Bohužel  se může stát, že aniž by dítě chtělo, může morčátko umačkat k smrti nebo mu ublížit i jiným způsobem, s čímž jsem se naneštěstí setkala i u nás doma, kdy tenkrát moje mladší sestra vzala v nestřežené chvíli našeho morčuldu a hrála si s ním tak, až jsme o něj přišli. ale jako tříletá takovým věcem nerozumněla. Snažte se proto takovým situacím vyvarovat.

Kde morčátko získat  

Poté, co se rozhodnete, zda chcete samičku nebo samečka, můžete se také zamyslit nad tím, jestli vám stačí morčátko ze zverimexu, nebo máte zájem jezdit například po výstavách, kde bude váš nový miláček také účinkovat. Anebo prostě se vám líbí třeba určité plemeno, které ve zverimexu neseženete či sehnat nemůžete (už dnes se ale můžem setkat s tím že některá čistokrevná morčátka v prodejnách objevíme). Pokud vám nezáleží na čitokrevnosti atd., můžete si vyhlédnout chlupaté klubíčko v již zmiňovaných prodejnách s chovatelskými potřebami a drobnými domácími zvířaty. S nákupem si dejte na čas a dobře si obchod prohlédněte. Můžete se totiž setkat s obchodníky, kterým správná péče o zvířata nic neříká. Zrovna před pár dny jsem byla ve zverimexu, kde jsem objevila morče se svrabem, které bylo ubytované s králíčkem a dvěma dalšími morčecími miminky. Upozornila jsem na to sympatickou prodavačku, tak doufám, že nemocné zvířátko oddělili a  řádně přeléčili. Byla jsem v pokušení vzít si  ho domů a vyléčit ho sama, jenže krom místa, které by se dalo řešit improvizovaným škopíkem, jsem zrovna měla malá miminka a také něvěstu na návštěvě, a i když mi nedělá problém dodržovat hygienu, pokud se něco takového vyskytne, netroufla jsem si k takovému kroku. Možná by byla situace jiná, kdyby prodavačka nebyla tak vstřícná, to by asi morčí u mě skončilo, ale už nadobro, protože bych ho nedokázala někomu dát . Jinak, dobrý prodejce nechová mnoho zvířat ve stísněném prostoru, například se čím dál častěji setkávám s improvizovanými ohrádkami, kde jsou oddělené samičky od samiček, což nelze jinak než schválit. Misky a napáječky by měly být čisté a obsahovat pouze to, co obsahovat mají. Cena morčátka se pohybuje podle plemene kolem šedesáti korun u hladkých ,osmdesáti korun u rozet a dvě stě dáte za čistokrevného. Ale jsou to pouze orientační ceny, s nimiž jsem se setkala předevčírem v Zoocentru.

Morčátko by při odběru mělo mít minimálně 250g a mělo by být pět (minimální hranice jsou týdny čtyři) až šest týdnů staré. Pozorně se dívejte, jak se vámi vybrané morčátko chová, zda je hravé, čilé a veselé, nebo apatické a straní se společnosti. Druhá možnost poukazuje na možnou nemoc. Také pozorujte jeho srst. Jestliže je řídká či vidíte dokonce holá místa, také to neni v pořádku. Všimněte si i dalších věcí, například zda morče nekulhá, mohlo by jít o zánět. Avšak pokud vám  padlo do oka morčátko, které nějaký ten problém má, nevadí. Skočte na veterinu, kde vám snad poradí a morčátko se vyléčí. I já jsem si dříve několikrát domů přinesla takového ,,chcípáčka" jak to mamka nazvala, ale společně jsme ho obě daly do kupy a pak to byl mazlíček rodiny. I teďka se takovým zvířátkům nebráním. Doma mám například andulku s vytočenou nožičkou a jaká je s ní sranda.    

Další možností je odkoupit morčátko od chovatele. Ceny morčátek jsou vyšší, jelikož záleží na kvalitě daného zvířátka. Ovšem setkáme se i s chovateli, kteří morčátko darují nebo ,,vymění" za krmení pro samičku. Samozřejmě že chov něco stojí a většina chovatelů peníze za zvířátko investuje do krmení nebo do potřebných přípravků. Bohužel se setkáváme i s případy, kdy je zvířátko zbytečně předražené a tam, kde dáte za samečka třeba 500,-, můžete dát za podobného a mnohdy i kvalitnějšího méně. Ale záleží na chovateli. A také pozor na chovatele, kteří tvrdí, že morčí je takové a makové a ve skutečnosti to není pravda. Kolikrát je to tím, že chovatel je třeba začátečník a tudíž to můžeme brát jako jakousi omluvu, i když pokud chovám a někomu něco nabízím, měl bych se předem já sám informovat, pokud si nejsem jistý. Avšak určitě se setkáte i s takovými, kterým jde pouze o to, morčátko prodat. Naštěstí takových je u nás určitě málo a já jsem zatím měla štěstí na vždy férové jednání a neznám osobně chovatele, kterému by šlo především o úspěchy a prodej, vždy je u nich blaho zvířátek na prvním místě.

Plemena, barvy atd.
   
O plemenech a barvách existuje mnoho dostupných materiálů. Určitě zde také něco doplním, ale do té doby určitě doporučuju stránku www.morcata.cz/bellis/plemena.htm
a bellis/zbarveni.htm

 




    






TOPlist