Tvorba webových stránek a eShopůZaložit webové stránkyZaložit e-shop
 

Co je nového
   



Caroline Modrá orchidea a japak se nám cestovalo:-)
Přemýšlela jsem, jak popsat cestu, z které jsem nejdříve měla bobky, jelikož i když nám počasí přálo v Ostravě na nádraží to vypadalo jako na větrné hůrce, a tak jsem se bála, aby to můj nový poklad neofouklo. Proto bude nejlepší popsat cestu z Kájinýho pohledu:-) Jooo a tu jsou fotky.

Tákže.... Když přeskočím to povídání o tom, jak mě odtrhli od mamky a sourozenců, tak začnu asi tím, jak jsem se dostala k téhle slečně. No, přiznám se, že jsem koukala. Hned  mě totiž drapla a dělala na mě takovéto ťutinky ťutinky, jako kdybych byla malá, tss. A pak mě šoupla do přepravky, kterou jsem neznala. Ale nestěžovala jsem si, místa tam bylo dost. Podle houpání jsem usoudila, že jsme se obě hnuly z místa. Následně začalo opětovně ťutinkování. Je fakt, že za ušima se mi drbání líbilo. Tak jsem se osmělila a začala vrkat, aby ta holka viděla, že se mi to páčí. Dokonce jsem ji začla očuchávat, no nesmrděla mi, takže jsem ji i ochutnala, ale jenom malinko. To se jí asi nelíbilo, tak jsem to pak už nedělala. Začla jsem řešit obsah pepravky, vyjma mě, samozřejmě. Ovocná tyčka mě moc nelákala, ale jinak jsem se neupejpala a začala chroustat. Jsem ve vývinu, musím doplňovat energii, přece. Po určité chvíli se přepravka zase začala houpat a dokonce na mě začlo trošku foukat. Ta holka to vyřešila jednoduše. Přikryla mě kusem deky a bylo po profukování. Pěkně jsem se zabalila a čekala, co bude dál. Cesta tam někam trvala docela dlouho a za tu dobu se ze mě stala celebrita. Nejen na peróně mě začali lidé okukovat a někteří pohladili, ale také ve vlaku. Tam jsem také došla k závěru, že ta holka, co si mě odnáší asi nebude tak špatná, starala se o mě vzorně. Když jsem se dostala do nějakého akvárka, došlo mi, že tady asi budu bydlet. Mno jo, Hilton to neni, ale prý to časem bude lepší. Jo, to chci vidět. Každopádně po namáhavé cestě a vydatné večeři je čas jít spát....

(23.6.08)

Opustila nás silná dvojka - Elfíček a Arnoštek 
Takže aby se neporušila tradice, jak mi přijde, že je u nás zvykem po zprávách dobrých, tak jsem opět poslem špatných zpráv.Po měsíci boje Elfíček podlehl tomu hnusu, co ho pokoušel. Nejdříve průjem, slintání, nechutenství.... Doktoři nevěděli, všechny možnosti jako kokcidie, nedostatek vitaminu C, zuby... To jsme vyloučili, testy na nic neukazovaly. Před 10 dny jsme dali Elfika opět prohlédnout, tentokrát ale doktorka objevila přerostlé stoličky. Proč to neviděla předtím, nevím... Každopádně si nemyslím, že pouze to bylo důvodem Elfíkova špatného stavu. Průjem stále trval i přes podávání antibiotik, probiotik, zvýšených dávek vitaminů.... Taky jsem ho nechtěla dopovat vším možným. Koupila jsem rýžovou kaši mrkvovou pro miminka na zastavení průjmu a tak byl celý oranžový, ale alespoň něco jsem do něj dostala. Také jsem ho každou chvíli napájela. Přes všechny snahy zhubl na polovinu své původní váhy... Krev na rozbor se mu musela brát z ťapičky a to ještě byla tak hustá, že jsme se nic nedozvěděli. Každopádně po těch zubech se Elfík trošku zmátořil. Začal po troškách jíst, pít sám z napáječky a postupně nabíral, ale průjem trval. Ale i přesto jsem začínala být optimistka. Což byla chyba. Před třemi dny jsme si všimla, že napadá na packy. Nic jsem neobjevila. Bohužel jsem musela jet do školy na závěrečné státnicové zkoušky... Tak jsem si řekla, že pozítří skáknem k doktorce, zkusíme nějakou mast a uvidíme. Včera jsem přijela po úspěšném složení zkoušek a on mě ještě vítal!!!! Dnes ráno jdu na něj juknout a jen tam leží... Nemohl na přední ťapiny. Začla jsem hysterčit, protože dole v ubikaci ležel mrtvý Arnoštěk... Věděla jsem, že je zle. Ač se mi to nechtělo udělat, byla tu jediná možnost a to jít pro poslední inkeci, nemohla jsem vidět, jak se trápí.... Do pěti minut od tohoto rozhodnutí nás Elfik opustil.......

U Arnoštka jsem si všimla před pár dny, že má mírný průjem. Nejdříve jsem si mysela, že to má z trávy. Nakoupila jsem Hylak Forte, dávala mu mrkvovou rýži pro miminka a v jednu chvíli se mu udělalo i dobře. Krom průjmu a lehké apatičnosti byl v pořádku. Včera jsem přijela a už pouze ležel.... Příznaky jiné než Elfik: žádné slintání ani se to dlouho netáhlo. Navíc bydlel s Belliskem a ten je (snad) zcela zdráv. Oddělit jsem je nechtěla, protože mě dojímalo, jak se Bellisek o Arnoštka stará....Podle příznaků bych řekla, že jsme se stali obětí nemoci saténových morčat, ale to je moc odbážná diagnóza a bez RTG to těžko zjistíme.....

Kluci mi oba moc chybí... Byli prvními morčáky s takovými kudrnami a vůbec.... Nikdy nezapomenu, jak si mě Arnnoštěk hned v autě označkoval a já pak jela na návštěvu za našima s mokrým rozkrokem:) Byl to lumpík, děsný živel a obdivuhodný mazel, přímo to z něj koukalo, jak si drbání užívá, což dokazoval i brumláním a protahováním. Žádné jiné morčátko to neumělo a neumí jako on. Elfík byl nejinteligentnějším morčákem, co jsem snad měla. Byl jak pejsek, byl kamarád a velký bojovník. Obdivuju, že si počkal na to, až budu otitulovaná, jako kdyby oba čekali jen na to a pak odešli.... Určitě mě asi každá pochopí, když řeknu, že k infarktu to nemám daleko...

    

(28.5.08)

Máme dvojčátka!!!

Ona to teda byla původně trojčátka, ale třetí bílý tmavooký coronetík nebo coronetka se bohužel zadusil:( Byl největší a také zcela bez pigmentu jako jeho sourozenci. Charlotka začla rodit něco kolem osmé, když jsem otevřela oči a jukla na ni, tak právě čistila Eleonoru. Eldorado už byl na světě. Přišlo mi ale divné, že při váze, kterou měla (přes 1404g) by byly v bříšku pouze dvě miminka. Opatrně jsem ji prohmatala a ještě jednu kuličku nahmátla. Pár minut poté začala Charlotka tlačit. Malého tvorečka se už ale bohužel zachránit nedalo... Charlotka je opravdu svědomitá maminka a o potomky se stará přímo ukázkově. I když jsem si nejprve myslela, že nemá mlíčko, začínám měnit názor, protože prckové nabízenou borisovku odmítli, a kdyby od těch osmi ráno nic nejedli, stěží by následovali maminu po akvárku a byli tak živí jako jsou:) Máme z obou moc velkou radost. Nechtěla jsem si nechat (jako vždy) ani jednoho, ale nakonec budou doma oba. Jak to prostorově vyřeším, vůbec nevím. Faktem zůstává, že už bude místo jen pro nepříbuzného bílého tmavookého meriňáčka, na kterého mám rezervaci a pokud se zadaří, mohl by být ke konci léta na světě:) Jinak Charlotky váha po porodu: 1132g:) Fotečky prcků: 1, 2.



(11.5.08)

Máme čtyřčátka!!!

4.4. nám Fortunka porodila čtyři mimísky, kam to strčila, to nevím já čekala tak dva. Porodila někdy okolo druhé hodiny, akorát jsem dorazila z knihovny, když vybalovala třetí holčičku. Jako poslední se z pod ní vyplazil klučík:) Musím říct, že se holka vytáhla, podařilo se jí něco, v co jsem nedoufala, hned tři holčičky. Jedna je merinka bílá s červenýma očičkama, bez pigmentu (ani by ho neměla předávat, nemá po kom), s krásnou hlavičkou, do budoucna ji čekají určitě výstavy, dostala jméno Darja. Uvažuji, že si ji necháme... I když zatím to vypadá, že ne. Další je krémová saténová coronetka, největší z vrhu, říkáme jí Dorotka. Dori je moc krásná, akorát má tmavý čumáček, který jí ale časem zesvětlá, stejně jako mamině, určitě je vhodná do chovu, s bezpigmentovým samečkem by měla dát krásná miminka. Stejně vypadá i bráška Diego, akorát je bez pigmentu. Z něj mám obrovskou radost, pokud zůstane takhle krásný, tak vypadá velmi nadějně, co se výstav týče. A úplně naposled jsem si nechala prvorozenou bílou modrookou coronetku, která je krásně růžová, zcela bez pigmentu, tak doufám, že jí to vydrží. Nádherná kulatá hlavička.... Ta zůstává doma určitě. Pojmenovala jsem ji nakonec Darling od původní Démétér. Miminka se mají čile k světu a dělají nám samou radost. Maminka i táta Benjik se opravdu vytáhli, je vidět, že si dali záležet:) Fotečky zde.

   

(6.4.08)


Invaze nás opustila

Přesně na apríla jsem dopoledne zjistila, že Invoušek nehamá. Což u ní bylo něco netypického. Den předtím byla čiperná a jako vždy nenapapaná. Do porodu zbývalo ještě deset dní. Ale na druhou stranu jsem si říkala, že pokud jich má v bříšku víc, není nic neobvyklého na tom, že se miminka můžou hlásit na svět dřív. Omakala jsem jí bříško a miminka jsem cítila, i když ne tak silně, což jsem přičítala nedostatku místa, protože před porodem se stává, že už sebou v bříšku tolik nešijí. Invouškovi jsem podstrojila snad všechno, co měla ráda, ale ne. Ani nepila. Začala jsem se bát. Pořád jsem čekala, jestli začne tlačit nebo ne. Pak jsem napsala Martě z chs Bellis a mezitím, co jsme se radily, Invoušek začal tlačit. Jenomže u toho funěla jako tenkrát Julinka, takže mi hnedka začalo v hlavě svítit výstražné světýlko. Oproti Julče ale tlačila nepravidelně. Bohužel v ordinaci, kam s mými chlupáčky chodim už nikdo nebyl, takže jediná možnost byla opět veterinární nemocnice, kde za  půl hodinky už také zavírali. Než bych se ustrojila a dorazila tam, bylo by pozdě. Přítel nám zaparkoval auto úplně mimo barák, tak jsem volala k rodičům, ale taťka nebyl doma. Naštěstí se otevřely dveře a vešel strejda, takže jsem ho ani nenechala vyzout boty a jelo se. Na veterině byla ta samá doktorka, která minulý rok oživovala tělíčka Julinčiných miminek. Zjistila jsem tam, že po cestě Invy vytlačila bílého coronetíka... bohužel mrtvého. Opět se ho veterinářka snažila oživit, ale marně.... Poprosila jsem ji o oxitocin, po minulém zážitku s Julinkou jsem nechtěla o Invy přijít. Jenže ona doporučila dvě injekce glukosy, aby měla sílu na další porod a pokud do rána neporodí, ať hned přijedu a jediná možnost je císařský řez. Zvažovala i sono, ale Invaze nebyla zrovna sdílná, nechtělo se nám ji zbytečně mačkat. Dorazila jsem tedy zpět domů, Invy jsem ustlala u sebe na posteli, dala jí tam papání a ona trošku pojedla. Nebyla apatická, dá se říct, že jevila zájem o okolí, rozhodla se ukousat nožku mému plyšákovi. Já jsem si připravila všechno potřebné, až miminka půjdou ven, v hlavě si přehrávala postup, jakým je doktorka oživovala, pustila film a Invoušek se přišel přitulit. Celou noc jsem byla vzhůru, jednak že jsem čekala, zda bude Invoušek tlačit a jednak jsem měla strach, abych ji nezalehla, ona totiž trvala na tom, že se bude tulit. Byla to strašně mazlivá samička. Ráno už byla trošku skleslá, v noci jsem se do ní snažila dostat vodu s glukopurem, okurku apod., ale marně, jen té vody jsem do ní malinko dostala. V sedm jsem byla ustrojená a připravená jet na veterinu. Díky radám, které jsem dostala od jiných chovatelů, jsem se rozhodla nenechat ji hned řezat, protože jsem se narkózy bála. Běžela jsem za svojí veterinářkou, paní Valentýnou, která jí píchla oxitocin, nutno dodat, že za to nechtěla ani korunu, kdežto jinde dám jen za to, že si mě poslechnout sto korun. Prý jakmile to nebude do 20 minut účinkovat, mám zavolat do té nemocnice pro císařský řez. Nic jiného mi nezbylo. Ale paní doktorka byla moc ochotná, hned věděla o koho jde a dostala jsem přikázáno okamžitě dorazit. Hnedka Invouškovi píchla další glukosu a ja mohla jít, že mi zavolají po operaci. Doma jsem seděla a čekala. Telefon zazvonil asi po třech hodinách, volala sama veterinářka, že se operace zkomplikovala a že je jí to líto. Byla moc milá, vyšla mi vstříc s placením, s vyzvednutím přepravky atd. A já si celou dobu myslela, že si ze mě dělá Invoušek apríla... Samozřejmě přisly výčitky typu, kdybych jí nechala ten císařský řez udělat hnedka, mohla tu být apod... Jenže na druhou stranu také ne. Narkóza je strašný zásah do tak malého tělíčka. Každopádně jsem zažila takový ten pocit, kdy jakmile jde o moje zvířátko, nevím, co mám dělat, určitě ho někteří znají. Možná jsem v hlavě měla našeptávače, který říkal, že je mi jasné, že pokud ji nebudou operovat hned, že to nevydrží, ale na druhou stranu tam byl i jiný, který říkal opak... Zkusila jsem, co se dalo. Asi bych si to vyčítat neměla, ale vyčítám, myslím, že v tom však nejsem jediná. Vždycky tu je otázka: Co by kdyby.... Invoušek byla úžasná slečna, kterou žádná jiná nenahradí, strašně tu chybí, ale alespoň jí je líp.... Do budoucna tu snad bude její vnučka, jejíž maminkou bude Carmuška, dcera po Invazi... Aspoň nějakou památku po ní mít budu...

(6.4.08)

Kevin a ženský

No jo, tak to zkoušíme znovu a doufáme, že tentokrát bude úspěšný:) Každopádně jedna podstatná změna se u Yolly a Felí stala... Kevinovi došlo, že to jsou ženské s začal je prohánět. Sem tam se zastavil, aby zkontroloval obsah misek, ale stejně ho snad poprvé v životě zajímaly ženské, které měly:) Tak doufáme, že to vyjde a budou krásná miminka.
  

(12.3.08)

Bratislava

V neděli jsme se s kamarádkou, která byla moc hodná a pomohla mi, vydaly do Bratislavy pro Carmen a spol. Cesta byla pohodlná. Nasedly jsme doma v Pardubicích a vystoupily v Bratislavě, kde jsme se měly sejít s paní Vierou, která se z rodinných důvodů nemůže morčátka dále nechat. K předání došlo po dvanácté odpoledne. Zjistila jsem, že z Carmenky vyrostla nádherná morčice, tak snad se na nějaké výstavě v budoucnu neztratí:) Morčátka mají zavšenkované kožíšky, což se budu snažit napravit, takže  k budoucím majitelům už snad poputují v pořádku, pokud by se to nestihlo, samozřejmě upozorním, aby se všeny případně nepřenesly na další morčátka. Jinak všichni chlupáčkové jsou krásní, zvědaví, kluci trošku lekaví, ale už to začíná být lepší. Kromě hladké Ofélie, které neřeknu jinak než princezna, jsem se vyloženě zamilovala i do Iríska a Tokya. Ubytovala jsem je ve spodní časti ,,morčatárny" (děkuju Páje z chs Bellis za půjčení) a vždy, když je krmím, nechám ji otevřenou. To se Tokyo a Irísek můžou zbláznit:) Vyklánějí se a kradou žvanec z mističek, kam přerozděluju okurku, mrkev a jablíčka:) Je s nimi opravdu sranda, proto bych byla zejména u tohohle párečku ráda, kdyby se jich někdo ujal obou společně, aby se nemuseli rozdělovat. Fotečky z Bratislavy zde

(12.3.08)

Kluci s klukama a holky s holkama?
Z nedostatku místa jsem se rozhodla, že Invazi opět ubytuji s Fortunkou. Už týden je mám ve velké kleci oddělené mříží. Zaručený způsob, jak usmířit každé morčí.... Alespoň jsem si to dosud myslela. Jenže ty moje dominátorky jsou opravdu palice tvrdohlavé. Dnes jsem přijela ze školy a dostala nápad, že už bych mohla mříž vyndat. Tak jsem tak udělala. Dala jsem jim tam jejich nejoblíbenější papání - travičku a sledovala, co se bude dít. Nejdříve nic, holky  byly  v  pohodě a  zpracovávaly zelený. Jenže asi po půl hodině jim ruplo a  začaly se prát. Naštěstí jsem je hned odtrhla, jsou to přece těhule a nechci, aby se mimčům něco stalo. Tak jsem koukla na Charlotku. Včera přece byla nakrytá... A navíc ona nidy konfliktní nebyla.... Jj, vydrželo to asi deset minut. Takže holky zůstávaj nadále rozdělené a po odchovu mladých jdou k sobě, ať se třeba sežerou. Ale na to se maj moc rády:)

Vtipné na tom je, že jak jsem byla naštvaná, rozhodla jsem se metodu klec a mříž vynechat u Belliska a Arnošta. Nejprve jsem předpokládala, že je taky připravím, ale jak jsem byla v ráži, tak jsem Arnoštýda čapla a strčila ho k Bellinovi. A jak na potvoru je všechno v pohodě. Jasně že nějaké to vrčení proběhlo, menší výměna názorů též. Kluci se do sebe pustili zatim jen jednou, jenže oba jsou to takový pošuci moji, že na rvačky moc nejsou. Zatím se oťukávají a buď ustoupí jeden nebo druhý, ale vypadá to, že spolu budu výborně vycházet. Mno jo, to je tak, když se tvrdí, že samice spolu vycházejí lépe než samci.... U nás to je prostě naopak:)

(4.3.2008)

Neplánovaně plánované krytí

Takže bohužel došlo na mé obavy a to, že Charlotka s Kevinem nezabřezla. Nedalo se nic dělat, a tak jsem zneužila Jimmyho, který ale vůbec neprotestoval, spíš naopak. Charlotka nakonec jeho charmu podlehla už po čtyřech dnech společného bydlení. Musím uznat, že to budoucím rodičům moc sluší a těšíme se  na miminka, určitě budou moc krásná a s výbornou povahou. Fotečky můžete omrknout zde.
 
(4.3.2008)

Naše nové párečky
 
Konečně přišel den, kdy jsem chtěla dát holky k jejich nastávajícím. Ale nestačila jsem se divit. Z Fortunky se vyklubala morčecí feministka a po chlapech pěkně vyjíždí. Benjimu moc nezávidím. Přiznám se, že tohle jsem ještě nezažila. Včera jsem k Invazi a Fortunce  dala na chvíli Kevina, ale dneska jsem ho musela vrátit zpět k Charlotce. Tam se cítí nejlíp. Invaze mu přes noc stihla udělat účes ala ježek, jako všem kolem sebe, ale Charlotě to evidentně vůbec nevadí. Jak to je s nimi, je ve hvězdách. Jsou spolu přes dva měsíce, a i když jsem si původně myslela, že je Charlotka již březí, mýlila jsem se. Ale neklesám na mysli a ještě počkám, třeba se Kevin jen potřebuje rozkoukat, on je to takový moulička náš. Kdyby nic, Charlotka zřejmě zopakuje úspěšně spojení s Iberiskem  a Kevin půjde na návštěvu k jiným nevěstám , aby se zjistilo, zda to není pouze místem. Nebyl by to první případ, kdy samec nenakryje samičku v domácím prostředí. Mno a kdyby nic a  Kevin by byl  buď neplodný nebo homosexuál, Charlotka bude mít alespoň spolubydlícího. Kevinek je bezkonfliktní a raději se vždycky sebere a odejde do rohu. Takže pak má jasnou pouze výstavní kariéru:) Rozhodně nezamýšlím ho prodat, je to člen naší bandy:)

Jinak  musím  říct, že Jimmy prokazuje nemalou špetku odvahy a hlavně energie, myslím, že Invaze ještě zhubne, což by upřímně potřebovala:) Doufám, že se vše povede a to jak u ní, tak Fortunky a na jaře se můžem těšit na miminka. Vůbec bych se nezlobila, kdyby se už Kevin umoudřil a začal plodit, aby ve stejnou dobu byla v očekávání i Charlotka. Nic nevzdáváme.   


(20.1.2008)

Rekapitulace roku 2007
Minulý rok byl rokem, kdy naše chovatelská stanice vznikla. Takže už to můžeme považovat za menší úspěch. Přesně před rokem jsem doma měla  Julinku, Elfika a Arnoštka. Charlotka už byla na světě, ale ještě ne u mě. Ze tří chlupáčů jich je najednou devět. Myslím, že letos se dočkáme desítky, která je pro naši chs už jakousi hranicí, za kterou se nechceme vydat. Nejen z důvodu prostorového, ale i kvůli času, protože už teď mi zabere dvě hodiny denně když je muchluju, protože pochovat se musí všici, ne jen jeden, to byste pak zírali, jak ostatní dokážou koukat vyčítavě :)
  
Když se zamyslím nad samotným chovem, musím nás pochválit:) Narodila se nám první papírová miminka.... Vrh B a vrh C... Co se stalo s vrhem A se můžete dočíst na stránkách zde. Ve zkratce pouze řeknu, že rodiči měli být Elfik a Julinka.... Moc jsem se těšila, bylo to zcela neplánované. Hlavně jsme všichni byli zvědaví, jak budou vypadat. Julinka vírkatá trojbarevná punkerka a Elfík bílý kudrnatý modrooký vlasáč... A vůbec, měla by ta mimča PP, když je Elfik registrovaný? Bohužel, to už nezjistím, ale nejpravděpodobnější je, že by se ta miminka podobala alpakám.... Barvičky jsem viděla, i všech pět tělíček jsem měla možnost pochovat, většinu už ale mrtvou. Tak tohle je asi nejhorší zážitek minulého roku, který nás na dlouhou poznamenal, jelikož jsem přišla i o Julinku. A když se přib
ližně čtrnáct dní na to narodila béčka, bylo jasné, že zůstanou doma. Dva měsíce po nich se Invazi narodilo potomstvo po Elfíkovi. Krásná čtyřčátka. Tři do chovu, z nichž dva i na výstavy a jeden mazlíček. Ty už ale musely do světa. Tak alespoň dělají radost a co vím, je jim moc dobře....
  
Výstavy.... Myslím, že i zde se nám dařilo. Aktivní jsme byli sice pouze na třech, ale na všech jsme zaznamenali úspěch. První hnedle s Elfim, který měl krásné třetí místo v dospělých merinech, bohužel však nebylo ohodnoceno, další se konal na pardubické výtavě, kde byl naším zástupcem Arnoštek v mazlících, kde skončil někde mezi 1-3 místem, protože morčíci na prvních třech místech získali stejný počet bodů, takže jsme losovali:) Mno a největší triumf na nás čekal v Brně, kam už jela nová generace: Kevin (95,5 bodů - v rostřelu o druhé a třetí místo s Belliskem a slečnou z chs Falcon a podle bodování byl i mezi prvními pěti nejlepšími coronety výstavy, což mě moc potěšilo, protože účast byla hojná), Bellis (95,5 bodů, 3. nejlepší mladý coronet) a Benji (96 bodů, nejlepší mladý coronet a nejlepší coronet). Jak jinak než
veliká spokojenost. Kluci dokázali, že i když má maminka mírně pigmentu a taťulda vlastní trošičku protáhlejší čumáček, můžou takoví rodiče splodit i výstavně úspěšné potomky:) Mno a to asi vše o naší výstavní dráze. Úspěch je krásný, ale není všechno. Avšak nejdůležitější pro mě loni bylo to, že krom  plísně, která se objevila u Charlotky po porodu, jsme nemuseli řešit nic závažného, morčíni byli zdraví, což je pro mě asi to nejdůležitější. Snad nám to vydrží i tento rok.

A co jinak? Těším se na další rok:)  

(4.1.2008)

Charlotka měla narozeniny, Invaze mít bude - všechno nejlepší holky
Charlotka oslavila jeden rok a připravuje se na svá druhá miminka. Krásně se kulatí. Začala na 1117g a nyní máme 1184g....:) Invaze se s Fortuš nacházejí ve fázi odvšenkovávání a hned jak budou mít kožíšek v pořádku, přijdou kluci na námluvy:)



(4.1.08)
 
Kalendářík na rok leden, únor a březen 2008
Calendar.mdi (110 KB)
Calendar-unor.mdi (71 KB)
brezenr.mdi (495 KB)




 



TOPlist