Založit webové stránky nebo eShop
 

 Seznam příznaků a možných nemocí, které naleznete níže:



1.      Průjem

ð     Dysmikrobie, enterotoxemie

ð     Salmonelóza

ð     Jiné bakteriální záněty střev

ð     Wet tail / proliferativní ileitida

ð     Tyzzerova nemoc

ð     Parazitární zánět střev

ð     Nesprávný skus (malokluze), přerůstání zubů

2.     Dyspnoe  (dýchací  potíže)

ð     Bakteriální pneumonie

ð     Pneumonie smíšeného původu

ð     Postižení srdce

ð     Nadmutí/meteorismus

ð     Úžeh, úpal

3.     Výhřez konečníku

ð     Zácpa

ð     Zánět střeva a/nebo konečníku

4.     Chromodacryorhea/ Červený výtok z očí a nosu

5.     Křeče

ð     Úžeh, úpal

ð     Encefalitida

ð     Hypoglykémie

ð     Ketóza

ð     Epileptiformní křeče u pískomilů

6.     Podkožní útvary

ð     Abscesy

ð     Zánět krčních slinných žláz u potkanů

ð     Krční lymfadenitida morčat

ð     Nádory mléčné žlázy

ð     Podkožní nádory jiného původu

ð     Impakce lícních toreb křečků

7.     Kulhání

ð     Trauma

ð     Nedostatek vitaminu C

ð     Pododermatitis

8.    Vypadávání srsti

ð     Napadení parazity

ð     Plísňová onemocnění – dermatofytózy

ð     Nedostatky vitaminů a minerálií

ð     Endokrinní porucha

ð     Okusování srsti

9.     Krusty na uších a nose


Hlodavci ve veterinární ordinaci

citováno z: HÁJKOVÁ, P. Hlodavci ve veterinární ordinaci. Dostupné z URL: <http://info.cymedica.cz/herriot/clanek.aspx?id=46>

Hlodavci a králíci nepatří sice zoologicky do stejného řádu, ale ve veterinární ordinaci tvoří společnou skupinu pacientů, vyznačující se obdobnou fyziologií i sklonem ke zdravotním poruchám. Ortodoxní systematik (za kterého se ostatně také považuji) mi pro tentokrát odpustí, když o nich budu mluvit "jedním dechem".


      
Znalosti o veterinární problematice těchto zvířat se během posledních deseti let výrazně prohloubili, v logické návaznosti na jejich stoupající oblibu u chovatelské veřejnosti. Většina druhů je zároveň laboratorními zvířaty, proto jsou na jedné straně jejich nemoci i patologie prozkoumány do detailů, paradoxně však přesun informací mezi laboratorními vědci a terénními praktiky není příliš intenzivní a vývoj probíhá jakoby na dvou pomyslných frontách.  

Informace o medicíně drobných savců určená čtenářům časopisu Herriot je koncipována jako praktický přehled, nikoli povrchní, ale nezabíhající do podrobností. Má veterináře rychle navést a orientovat. V dnešní době jsou již absolventi VFU v tomto oboru "honěni", ale čas od času každý uvítá rychlou pomůcku. První dva navazující díly jsou obecné a dělí nejčastější choroby podle hlavních klinických příznaků. V dalších jsou upřesněna specifika jednotlivých druhů hlodavců, a naznačeno, se kterou z chorob se u nich můžeme nejspíše setkat.


V ORDINACI

Příznaky onemocnění u králíků a hlodavců, zvláště těch drobných, mohou být pro chovatele i veterináře méně zřetelné, než například u psů nebo koček. Příčinou jsou fyziologické parametry těchto zvířat (velikost) nebo způsob jejich života, kdy některé druhy většinu dne prospí a ožívají teprve večer a v noci. Je-li pohromadě větší počet chovanců, nemocné zvíře v úkrytu uniká pozornosti.
K projevům nemoci patří: apatie a spavost, nechutenství, hubnutí, zvýšený příjem tekutin, vypadávání srsti, pruritus, výtoky z očí, uší nebo nosu, kýchání, namáhavé dýchání, někdy doprovázené pískáním či praskáním, průjem, rychlé zvětšení objemu dutiny břišní, různá poranění, zduřeniny pod kůží či jenom neupravená srst, o níž nemocné zvíře nepečuje.

Pokud to velikost chovné nádrže dovoluje, je vhodné požádat majitele, aby ji přinesl spolu s pacientem. Mnohdy je potom vyšetření usnadněno přímou možností posouzení prostředí v němž pacient žije (typu a stavu klece, druhu podestýlky, vhodnosti úkrytů, krmítek a napáječek, druhu krmiva). Stejně tak je důležité, aby veterinář viděl trus, případně jiné exkrety zvířete. Poučte proto majitele, aby klec před návštěvou nečistil. Mnoho informací by bylo znehodnoceno.

Je-li chovatelem dítě, což je u těchto zvířat velmi časté, mnohdy přinášejí pacienta do ordinace rodiče. Neměli by zapomínat, že dítě může vědět o chování a zvycích svého svěřence více než oni, a proto je při vyšetření "nepostradatelné˝.


PRŮJEM

  • Dysmikrobie, enterotoxemie

Rostlinná potrava tvoří různě velký podíl jídelníčku hlodavců. Její trávení je náročnější a složitější než zpracování složky živočišné a trávicí trakt hlodavců je tomu přizpůsoben. Hlavní funkci má slepé střevo, které je velmi objemné a trávení rostlinné potravy v něm probíhá za mikrobiální spoluúčasti. Rovnováha v této části zažívacího ústrojí může být narušena mnoha faktory. Výsledkem bývá pomnožení patogenních mikroorganismů, ale i přemnožení některých bakterií normálně přítomných. U pacienta se následně objeví průjem.

1. obr: Vazba dítěte na zvíře bývá mnohdy velmi silná a dětský majitel by neměl být přehlížen při zjišťování anamnézy.

Tento stav nazýváme dysmikrobie nebo také enterotoxemie, pokud pomnožené bakterie (např. klostridia) produkují velké množství nebezpečných toxinů. Vyvolávajících příčin může být několik: Při rychlých změnách krmné dávky se mikroflóra střev nestačí přizpůsobit, potrava nesprávně fermentuje, mění se pH ve střevě a patogeny mají šanci přerůstat žádoucí bakterie. Vysoký obsah jednoduše stravitelných sacharidů i bílkovin nestimuluje střevo k dostatečné motilitě, trávenina prochází pomaleji a opět se mění pH. Navíc může dojít k tzv. refluxu - pohybu tráveniny zpět přes chlopeň slepého střeva. Bakterie, které jsou ve slepém střevě neškodné a prospěšné, vyvolají v tenkém střevě těžké onemocnění. K dysmikrobii dochází i při přerůstání zubů, o kterém se zmíníme jinde. Také při podávání antibiotik, je u hlodavců vždy zapotřebí opatrnosti. Je známo, že některá antibiotika jako např. penicilin, ampicilin, lincomycin, clindamycin, erythromycin, gentamycin, bacitracin jsou buď kontraindikovaná nebo omezeně použitelná. Hubí grampozitivní bakterie, mezi něž patří většina běžné mikroflóry slepého střeva hlodavců. Měla by platit zásada, že antibiotika podáváme hlodavcům raději injekčně a co nejkratší dobu, která je potřebná k dosažení terapeutického účinku. Vhodnými antibiotiky pro hlodavce je např. trimethoprim sulfa, chloramfenikol, tetracykliny, enrofloxacin, marbofloxacin aj.

Ačkoli průjem může mít mnoho dalších, specifických příčin, z nichž některé budou dále uvedeny, dysmikrobie a enterotoxemie je jednoznačně příčinou nejběžnější. Pokud chovatel zpozoruje u svého zvířete průjem, měl by provést základní opatření, kterým je dieta. V kleci je nutno ponechat pouze seno, případně zaručeně kvalitní granule s vysokým obsahem vlákniny. Jelikož je průjmující jedinec ohrožen dehydratací a šokem, je třeba dbát na dostatečný příjem tekutin (čisté vody). Nepije-li zvíře samo můžeme se majitel pokusit o napájení stříkačkou nebo kapátkem. Návštěva veterináře nesmí být odkládána, protože stav se může překvapivě rychle vyvíjet a je třeba stanovit jeho přesnou příčinu a zahájit léčbu.
  • Salmonelóza
Salmonelóza je zařazena ve výčtu na druhé místo nikoli proto, že by byla tak frekventovaná, ale proto, že se jedná o zoonózu a je jí tudíž třeba věnovat zvýšenou pozornost. Nejdříve je nutné upozornit chovatele, že ne každá izolace salmonel z trusu zvířat znamená, že se jedná o příčinu onemocnění. Salmonely se vyskytují v mnoha druzích a kmenech, z nichž většina je nepatogenních a mohou normálně sídlit v trávicím traktu. Z našeho hlediska jsou důležité Salmonella typhimurium a Salmonella enteritidis. Jsou přenosné na člověka, ale také z člověka na zvíře. Kromě průjmu mohou být dalšími příznaky zánět spojivek, slabost, hubnutí, potrat. Někdy, zvláště u mláďat a zvířat stresovaných, či jinak oslabených, bývá průběh perakutní, tzn. velmi rychlý, s průnikem bakterií do krevního oběhu. Pro salmonelózu je typické, že je špatně léčitelná antibiotiky, před kterými se "skryje" do buněk a zvíře se může stát asymptomatickým bacilonosičem. Proto veterinář podle uvážení někdy volí pouze dietu, podávání tekutin a probiotik, což jsou preparáty obsahující směs bakterií a jejich metabolitů, které upravují prostředí ve střevě a tím vytlačují salmonely.
  • Jiné bakteriální záněty střev
Mezi bakterie, které mohou při infekci střeva vyvolat průjem patří dále Yersinia pseudotuberculosis, původce pseudotuberkulózy. Infekce začíná krátkodobou septikémií s malátností a horečkami, která končí buď úhynem nebo přejde do chronicity za tvorby nekrotických uzlíků ve vnitřních orgánech. Průvodními znaky jsou průjem a hubnutí. Infekce je častá u činčil. Léčba nebývá úspěšná.
Onemocnění patogenními kmeny Escherichia coli se vyskytuje zejména u novorozených zvířat a odstávčat. Objevuje se horečka, zvýšené slinění, nadýmání a vodnatý průjem. Léčebně se podávají antibiotika.
Pseudomonas aeruginosa je ubikvitární. Jako příležitostný patogen se dostává do organismu s vodou, potravou, prachem atd. Má množství kmenů, které se liší patogenitou. Kromě zánětů střeva vyvolává i septikémie, záněty močového měchýře, uší, kůže nebo mléčné žlázy. Léčí se antibiotiky.

Campylobacter sp. způsobuje infekce tenkého střeva a střídavé, dlouhodobé průjmy odolávající terapii.
  • Wet tail / proliferativní ileitida

Wet tail je vžité označení pro průjem u mláďat křečků, vyvolaný intracelulární bakterií Lawsonia intracellularis. Napadá buňky posledního úseku tenkého střeva, kde sliznice zesílí natolik, že někdy může dojít až k neprůchodnosti střeva. Častým následkem je prolaps rekta a/nebo střevní intususcepce. Ačkoli je doporučena antibiotická léčba a rehydratační terapie, úmrtnost je vysoká.

  • Tyzzerova nemoc
Tyzzerova nemoc je způsobena pohyblivou sporulující intracelulární bakterií Clostridium piliforme (dříve Bacillus piliformis). K přenosu infekce dochází fekální kontaminací krmiva nebo předmětů a podestýlky. Postihuje zvířata oslabená stresem, nevhodným prostředím, potravou, parazity, aj.. Nemocná zvířata hubnou, jsou dehydratovaná a mají vodnatý průjem. Stěna střeva je edematická a v proximálním kolonu dochází k lokálním nekrózám sliznice. Játra jsou zasažena fokální nekrózou a myokard je někdy postižen degenerativními změnami. Někdy však může zvíře uhynout aniž se u něho tyto příznaky rozvinou. Jelikož se jedná o intracelulární bakterii, není možné ji prokázat rutinní kultivací. Diagnózu je možné potvrdit jedině patologicky. Léčba nebývá úspěšná.
  • Parazitární zánět střev
Klinické problémy zapříčiněné parazity vidíme častěji u králíků, morčat a křečků, méně pak u myší a potkanů. Vždy záleží na síle parazitární invaze. Projevují se střídavé průjmy, někdy s krví, hubnutí, výhřez konečníku. Velké množství parazitů může střevo ucpat. Z prvoků se u hlodavců vyskytují kokcidie, bičíkovci (Giardia sp.) a améby. Oblí červi jsou zastoupeni několika druhy škrkavek a roupů. Nalézt můžeme i tasemnice. Každá skupina parazitů vyžaduje léčbu jinými preparáty. Vzhledem k tomu, že některé druhy mohou být nebezpečné pro člověka, je důležité dodržovat běžnou hygienu.
  • Nesprávný skus (malokluze), přerůstání zubů

Zuby, které neustále přirůstají a obrušují se nazýváme hypsodontní. Obrušují se jak o potravu, tak protilehlé zuby o sebe navzájem. U některých druhů jsou hypsodontní pouze řezáky (potkan, myš, křeček, pískomil), u jiných celý chrup (morče, činčila, psoun, králík). K přerůstání dochází buď při nedostatku tvrdé potravy nebo vhodných předmětů ke hlodání, nebo také při špatném skusu, kdy na sebe díky deformacím čelistí zuby správně

Obr. 2: Fraktura horních řezáků a hluboká ulcerace philtra - posttraumatický stav.

nenaléhají. Řezáky mají sklovinu pouze na přední straně, čímž je při obrušování zajištěn vznik velmi ostré hrany. Dolní řezáky jsou o polovinu až dvě třetiny delší než horní. Často dochází k omylu a zkrácení dolních řezáků i když to není nutné. Zvířeti je tím pak zbytečně omezen až znemožněn příjem potravy. Občas se setkáváme také s traumatickým postižením řezáků (obr.2), které má stejný praktický dopad, jako jejich nesprávné zkrácení. Pacientovi musí být věnována zvýšená péče co se týká krmení. Po dobu, než řezáky dorostou, musí být potrava podávána strouhaná nebo v malých kouscích, přičemž je nutné dbát na dostatečný obsah vlákniny.


Třenáky a stoličky se vyšetřují podstatně hůře, protože ústní dutina těchto zvířat je úzká a dlouhá. Aby zákrok proběhl efektivně je mnohdy nezbytné zvíře uspat nebo alespoň sedovat a použít speciální nástroje. Třenáky a stoličky spodní čelisti přerůstají směrem dovnitř, zraňují jazyk a mohou ho zcela přemostit. V horní čelisti přerůstají směrem ven a zraňují sliznici lící. Tento stav je bolestivý a je typické, že při podání potravy do klece se zvíře vrhne k misce se zjevnou chutí, ale žrát nemůže. Slinění je další charakteristickou okolností. Zvíře hubne a vyvíjí se průjem. Veterinář může zuby zkorigovat, což samo o sobě mnohdy nestačí. Je vhodné pokud možno zjistit příčinu - pokusit se například o RTG vyšetření. Podle výsledku pak lze například řešit lokální infekční ložiska, extrahovat postižený zub a jeho antagonistu. Při deformaci čelisti je zapotřebí stav sledovat a zásah v určitých časových intervalech neustále opakovat.

Obr. 3: Pasteurelóza u králíka: abscedující pneumonie.

DYSPNOE

Respirační potíže mohou vycházet buď z horních cest dýchacích - z nosu, hrtanu nebo průdušnice, z dolních cest dýchacích - z průdušek a plic, nebo mohou být kombinované, při některých celkových onemocněních. Někdy infekce, začínající jako rhinitida (zánět dutiny nosní s výtokem), sestupuje dolů a vzniká pneumonie. Zvíře, které trpí dechovou nedostatečností se snadno unaví, hodně odpočívá, při dýchání si pomáhá celým tělem, hlavně břichem, dech je buď zrychlený a povrchní (postižení plic) nebo prodloužený (překážka v dýchacích cestách).
  • Bakteriální pneumonie

Obr. 4: Pasteurelóza u králíka: tentýž případ, otevřený absces v plicním parenchymu.

Králíci, psi a primáti běžně hostí bakterii Bordetella bronchiseptica a mnoho dalších druhů zvířat bakterii Streptococcus pneumoniae. K pneumoniím vyvolaným těmito bakteriemi jsou velmi náchylná morčata, proto se nedoporučuje je chovat například společně s králíky v králíkárně. U postižených zvířat se objeví nechutenství, výtoky z nosu a očí, ztížený dech. Vzniká hnisavá bronchopneumonie, při infekci streptokokem i zánět pohrudnice a osrdečníku. Dostane-li se infekce do ucha, začne zvíře naklánět hlavu ke straně a ztrácí rovnováhu. Obdobný průběh má u králíků pasteurelóza (obr.3,4). Vyšetřování morčat s pneumonií je třeba provádět s největší opatrností, protože jejich náchylnost ke stresu může v tomto případě vést k šoku a smrti zvířete. Léčebně se podávají antibiotika, podpůrně tekutiny, vitamin C a kyslík, je-li možnost.   

  • Pneumonie smíšeného původu
U drobných hlodavců se na většině pneumoniích podílí souběžně několik patogenů. U myší a potkanů to bývá nejčastěji Sendai virus, mykoplazmata, streptokoky, korynebakteria a tzv. CAR Bacillus (Cilia-Associated Respiratory Bacillus), což je vláknitá bakterie kolonizující řasinkový epitel dýchacího traktu. Byla objevena teprve v roce 1980 u potkanů, později u myší, králíků, skotu, koz a prasat. Souvislost s klinickým onemocněním se zatím prokázala pouze u myší a potkanů. V plicích dochází k peribronchiální infiltraci lymfocyty a plasmatickými buňkami, v lumen bronchů se tvoří mukopurulentní exsudát. Diagnostika je obtížná, neboť CARB roste pouze na buněčných kulturách a nebarví se hematoxylin-eozinem. Histologicky se prokazuje stříbřením. Pro infekci mykoplazmaty jsou typické praskavé zvuky, které pacient vydává při dýchání a které jsou slyšitelné i bez stetoskopu. Co se týká terapie smíšených infekcí, můžeme antibiotiky zasáhnout bakterie a mykoplazmata. Ta vyžadují antibiotickou terapii delší a cílenou. S virovou infekcí se musí organismus vypořádat sám. Můžeme podpořit jeho imunitu vhodnými podmínkami, klidem, dostatkem tekutin a kvalitní stravy, vitaminy apod..
  • Postižení srdce

Při primárním onemocnění srdce, které je spojeno s jeho nedostatečnou funkcí, se během krátké doby dostavuje tachypnoe, dyspnoe a cyanóza. Zvířata jsou apatická a nerada se pohybují. Taková situace může být v první chvíli zaměněna za onemocnění plic. Srdeční sval bývá postižen při nedostatcích ve výživě (nejznámější je nedostatek vitaminu E a selenu), jako následek proběhlé infekce (změny na chlopních po bakteriemii, endokarditida) nebo vrozenou srdeční vadou prakticky u všech druhů zvířat. V případě hlodavců jsou navíc konkrétně popsány případy degenerace srdečního svalu u černých činčil nebo trombózy levé srdeční předsíně u starších křečků. Léčba takových postižení málokdy vede k úplnému vyléčení, ale při šetrném zacházení, klidu a někdy i vhodných medikamentech (enalapril, digoxin, furosemid, oxyphyllin, propentofyllin, vitamin A, E, karnitin) se může podařit stav stabilizovat. V neléčených případech hynou hlodavci obvykle do týdne od nástupu klinických příznaků.
Vzácností není ani kompenzační nebo sekundární kardiomyopatie. Při pneumonii je množství kyslíku vyměněného v plicích menší a srdce kompenzuje nedostatek tím, že alespoň zrychlí tep a oběh krve. Změněná plicní tkáň u rozvinuté pneumonie (k jaké mají tendenci morčata) představuje již skutečnou překážku pro krevní oběh a srdce se jejím neustálým překonáváním namáhá, rozpínají se stěny jeho pravé komory a nakonec může dojít i k srdečnímu selhání.

Obr. 5: Tympanie žaludku u králíka: obstrukce duodena.

  • Nadmutí, meteorismus
Nebezpečí nadmutí žaludku hrozí při příjmu většího množství čerstvé, mokré či zapařené píce, hlavně jetele nebo brukvovitých rostlin, při náhlé změně krmné dávky, při zánětech žaludku či obstrukci GIT (obr.5). U hlodavců je omezená schopnost zvracení a mnohé druhy ji postrádají úplně. Přeplněný žaludek tlačí dopředu na bránici, zvíře leží na boku, odmítá se pohybovat a obtížně dýchá. Při uváznutí cizího tělesa v jícnu, jednak nemohou odcházet plyny vznikající v žaludku, ale i samotné cizí těleso může tlačit na průdušnici. Nezřídka je neprůchodné střevo - volvulus či cizí těleso. Časté jsou trichobezoáry, ke kterým jsou v období línání predisponováni zejména dlouhosrstí králíci či morčata bez přístupu k senu (ale není podmínkou). Nadmutí je stav velmi vážný. Hrozí šok, kolaps nebo ruptura žaludku. Vyžaduje rychlý zásah veterináře - dekompresi, aplikaci látek snižujících povrchové napětí (simeticon, dimeticon), odstranění příčiny, podpůrnou terapii (rehydratace, ATB, kyslík).
  • Úžeh, úpal

viz ,,křeče"

VÝHŘEZ KONEČNÍKU

Výhřez konečníku je málokdy onemocnění samo o sobě, ale spíše má jinou, skrytou příčinu. Nestačí proto pouze konečník reponovat, je třeba najít a odstranit problém, který výhřez vyvolal. Méně často se zaměňuje výhřez rekta s výhřezem pochvy nebo dělohy, ke kterému někdy dojde po porodu.
  • Zácpa
Konečník i s částí střeva někdy vyhřezne následkem zácpy. Náchylné jsou k tomu hlavně činčily, jejichž střeva jsou dlouhá, relativně úzká a jsou v dutině břišní jsou uložena poměrně volně. Nesprávné krmení nebo infekce střeva dává podnět k jeho vyšší motilitě a je možné zauzlení i invaginace střev do sebe. Každé zvíře je v nebezpečí zácpy, pokud delší dobu žízní. Zácpa často uniká pozornosti chovatelů do té doby, než je zvíře ve vážném stavu, kdy nežere, má zvětšené a bolestivé břicho, případně vyhřezne konečník. Některé případy zácpy se dají úspěšně léčit konzervativně projímadly, jindy již nemusí pomoci ani operace. Je na veterináři aby posoudil vážnost situace a případně utrpení zvířete zkrátil.
  • Zánět střeva a/nebo konečníku
Někdy při zánětu střeva (tenkého i tlustého) pociťuje zvíře díky úpornému průjmu neustálé tenesmy, a častým tlačením dojde k výhřezu. Stejné nutkání se vyskytuje při zánětech sliznice rekta i bez průjmu. Je nutné výhřez reponovat co nejdříve, aby nedošlo k nekrotizaci tkáně zároveň zahájit léčbu průjmu či zánětu.  

CHROMODACRYORHEA / ČERVENÝ VÝTOK Z OČÍ A Z NOSU

V očnici je umístěna tzv. Harderova žláza, která má u některých druhů hlodavců sekret zbarven porfyriny červeně nebo hnědočerveně. Spojivkový vak oka komunikuje s dutinou nosní nasolakrimálním kanálkem. Chovatelé se někdy mylně domnívají, že zvíře má okolo očí a nozder krev, proto navštíví veterináře. Harderova žláza zvyšuje svou sekreci jako odpověď na stres (bolest, nemoc, manipulace). Proto je někdy nejlepší nechat zvíře v klidu a stav se upraví, ale může se také jednat o průvodní znak při nějakém skrytém, chronickém onemocnění. Samozřejmě není nikdy vyloučeno, že červený výtok není krev. To lze snadno odlišit ultrafialovým světlem, ve kterém porfyriny fluoreskují.
U potkanů a mladých myší se občas vyskytuje virus sialodacryoadenitidy (koronavirus), napadající epitel slinných a slzných žláz. Způsobuje otoky a svědění v oblasti hlavy, krku a očí. Onemocnění často doprovází i chromodacryorhea.

 


Normální hodnoty některých fyziologických parametrů vybraných druhů hlodavců

Parametr

Králík

Morče

Činčila

Myš

Potkan

Křeček

Pískomil

Průměrný věk

4-7 r

5-6 r

10 r

12-36 m

26-40 m

18-36 m

24-39 m

Maximální zaznamenaná délka života (měsíce)

 

9 r

nad 20 r

48 m

56 m

36 m

60 m

Puls (min-1)

130-300

240-310

100-150

430-700

310-500

310-470

260-600

Počet dechů (min-1)

30-100

90-150

-

90-215

70-145

40-110

85-160

Teplota (°C)

38,9-39,5

37,2-39,5

37-38

37,1

37,7

37,6

38,2

Přibližná denní spotřeba krmiva (g)

60-300

42-100

-

3-5

15-20

10-15

5-7

Přibližná denní spotřeba vody (ml)

60-300

70-180

-

5-8

22-33

9-12

4

Délka březosti (dny)

31-33

59-72

105-118

19-21

21-23

15-18 1)

23-26

21-23 2)

1) křeček zlatý
2) křeček džungarského, k. Roborovského


KŘEČE


  • Úžel, úpal
Častou příčinou křečí bývá přehřátí organismu. Zvláště citlivá jsou morčata a činčily, ale i ostatní druhy. Zvířata by nikdy neměla být ponechána na přímém slunci bez dozoru a bez možnosti skrýt se do stínu.Přehřátí se projeví rychlým, mělkým dýcháním, křečemi nebo naopak komatem a brzy nastává smrt. Najde-li chovatel zvíře v takovém stavu, měl by se ihned pokusit o snížení tělesné teploty studenými obklady a vyhledat veterináře, který může aplikovat podkožní roztoky a kortikoidy.
  •   Encefalitida
Z mnoha možných patogenů způsobujících encefalitidy jmenujme alespoň bakterii Listeria monocytogenes, virus lymfocytární choriomeningitidy, Encefalitozoon cuniculi. U encefalitid je možné se pokusit o léčbu antibiotiky. Je-li původ onemocnění bakteriální, je určitá šance na úspěch, ale ve většině případů je průběh fatální.
  • Hypoglykémie
K hypoglykémii, tj. snížení hladiny krevního cukru, dochází někdy u zvířat s nízkou tělesnou hmotností a rychlým metabolismem, pokud jsou nucena určitou dobu hladovět.
Obecně by měla platit zásada, že při křečích neznámého původu se nejprve pokusíme vpravit zvířeti na sliznice dutiny ústní trochu roztoku glukózy (Glukopur), v nouzi stačí jakýkoli sladký roztok. Pokud se dostaví očekávaný efekt, je nutné v další fázi prověřit funkce vnitřních orgánů, hlavně jater (obr.1) a zvážit možnost endokrinologického onemocnění. 
  • Ketóza

Ketóza je metabolická porucha vyskytující se u obézních zvířat, která hladoví, a také ve vysokém stadiu březosti obézních samic. Ohrožena jsou hlavně morčata. Ve stavu vysoké energetické potřeby se čerpají zdroje tuku a játra nestačí zpracovávat náhlý nápor vznikajících produktů. Během 24 hodin se vyvine apatie, neochota k pohybu a dyspnoe, za 2-5 dní dojde ke křečím a zvíře uhyne. Rychlou orientaci poskytne vyšetření moči na přítomnost ketolátek pomocí diagnostických proužků. Terapií je opět podávání glukózy a tekutin, krátkodobě působících kortikoidů. Zvíře držíme v teple. Podaří-li se překlenout nejhorší krizi můžeme pomalu realimentovat. Dieta by měla být bohatá na vlákninu Významnější je však prevence - správný způsob chovu a krmení, vyloučení stresu, zvláště ve vysoké graviditě.

  • Epileptiformní křeče u pískomilů
V některých skupinách pískomilů byly pozorovány opakující se tonicko-klonické křeče trvající vždy několik málo minut. Objevily se ve věku okolo dvou měsíců a postupem času vymizely. Jedná se zřejmě o vrozenou záležitost.


PODKOŽNÍ ÚTVARY

  • Abscesy

Obr. 1: Cirhóza jater u morčete

Abscesy u hlodavců vznikají nejčastěji po pokousání či jiném poranění, sekundárně pak hematogenním rozsevem z jiného místa v těle. Hnis hlodavců má, jak známo, tužší konzistenci (nedozrává do tekutého stavu jako např. u člověka) (obr.2) a může být různě zabarven. Při léčbě abscesů u hlodavců se nedoporučuje jejich prosté naříznutí, vyprázdnění a desinfekce, jako je to běžné u jiných druhů. Došlo by k dalšímu šíření v organismu a ke vzniku nových abscesů. Správné je chirurgické odstranění celých abscesů i s pouzdrem, ve chvíli, kdy je organismus již pod antibiotickou clonou. Velmi častá je lokalizace abscesů v podčelistí. Nezřídka je takový absces spojený píštělí se zubem.

Obr. 2: Podkožní abces u nunu potkana; zřetelný hustý drolivý charakter hnisu

  • Zánět krčních slinných žláz u potkanů
Tato nemoc je vyvolána virem sialodakryoadenitidy potkanů. Projevuje se zduřením po stranách krku, připomínajícím příušnice. Onemocnění je velmi nakažlivé, proto je zapotřebí postižené zvíře včas oddělit od ostatních. Začíná obvykle rhinitidou, pak se objeví nekróza sliznice oka a poté zduření, jež postihuje kromě slinných žláz i lymfatické uzliny. Neexistuje žádná terapie. Pokud se stav nezkomplikuje, upraví se do deseti až třiceti dnů. Někdy zůstávají trvalé následky na oku. 
  • Krční lymfadenitida morčat
Krční lymfadenitidu morčat vyvolává bakterie Streptococcus zooepidemicus, méně často Streptobacillus moniliformis. Bakterie jsou normální součástí mikroflóry nosu a spojivky. Problémy nastávají, je-li sliznice dutiny ústní traumatizována přerostlými zuby nebo ostrou potravou. Bakterie se dostanou do rány a putují do krčních mízních uzlin, kde vznikne absces. Ten může dosahovat průměru 5 cm i více. Nejlepší terapií je odstranění celé postižené uzliny a přeléčení antibiotiky (timethoprim-sulfa nebo enrofloxacin).
  • Nádory mléčné žlázy
Ačkoli nádory mléčné žlázy se mohou vyskytnout u všech druhů zvířat, u hlodavců se s nimi nejvíce setkáváme u myší a potkanů, dále u morčat. U myší a pískomilů jsou převážně zhoubné a nevyplatí se jakákoli snaha o terapii. Potkani a křečci jsou na tom lépe, u nich bývají nádory mléčné žlázy nezhoubné a jejich chirurgická terapie bývá naopak úspěšná. Tkáň mléčné žlázy je u myší i potkanů velmi rozsáhlá a její nádory mohou být na první pohled na netypických místech - vysoko na bocích nebo na vnější straně stehna. U morčat (i u samců) jsou nádory mléčné žlázy většinou nezhoubné, pouze asi 30% bývá karcinomů, které jsou lokálně invazivní, ale málokdy metastazují. Při jejich odstraňování je vhodné odebrat i regionální mízní uzlinu. 
  • Podkožní nádory jiného původu

Nádor může vzniknout u jakéhokoli zvířete a z jakékoli tkáně. Jejich četnost však není velká. Podkožními tukovými nádory trpí často křečci. Nebývají zhoubné. Dále se v podkoží může vyskytnout fibrom, fibrolipom, fibrosarkom, sarkom, adenom, adenokarcinom, či u morčat častý nezhoubný trichofolikulom. U každého nádoru je třeba posoudit možnost jeho odstranění z hlediska jehovelikosti (vzniku příliš velkého defektu), průniku do dutiny tělní i z hlediska stáří zvířete. Mezi útvary podobné nádorům počítáme cysty nejrůznějších tkání (obr.3). 

Obr. 3:  Otevřená cysta slinné žlázy - sialocoele u křečka zlaté

  • Impakce lícních toreb křečků
Jedno- nebo oboustranné zduření v boční a horní části krku u křečků obvykle znamená ucpání lícních toreb potravou nebo jiným materiálem. Predispozicí k takovému stavu je například přerůstání řezáků či deformace čelisti. Torby se musí jemně pinzetou vyprázdnit a desinfikovat.


KULHÁNÍ

  • Trauma
Trauma bývá různého stupně a závažnosti. Pouhé naražení se obejde bez terapie. Zlomeniny se u hlodavců, vzhledem k velikosti pacienta, dají jen obtížně fixovat. Ponechávají se samovolnému zahojení; u otevřených zlomenin nízko na končetině je řešením amputace. Ztrátu končetiny snášejí hlodavci velmi dobře. Pokud je komplikovaná zlomenina vysoko na končetině, na páteři, hlavě či na pánvi je humánnější zvíře bez dalších průtahů utratit. 
  • Nedostatek vitaminu C
O morčatech je známo, že nedokáží vitamin C syntetizovat jako jiní hlodavci. Je tedy nutné pamatovat na jeho pravidelný přísun v čerstvé rostlinné potravě nebo v umělých preparátech (Celaskon, 200-400 mg na litr pitné vody). Vitamin C je zodpovědný za tvorbu pojivových tkání. Při jeho nedostatku dochází k narušení pevnosti cévních stěn, krvácení do kloubů, krvácení z dásní, špatnému skusu a přerůstání zubů, k deformacím kostí. Zvýšená potřeba vitaminu C je při stresových stavech a jakémkoli onemocnění. 
  • Pododermatitis
Pododermatitis, zánět na chodidlových plochách končetin, se vyskytuje u různých druhů, nejčastěji u morčat a potkanů. Za predispoziční faktory je považována obezita, tvrdý podklad v kleci nebo nedostatek vitaminů a minerálií. Léčba je poměrně zdlouhavá a obtížná. Na plosce nohy je rána neustále drážděna a obnovována. Léze se postupně zvětšuje, v okolí se množí granulační tkáň vzniká fibrózní granulom a hojení není efektivní. Výzkumy ukázaly, že příčinou neustálého obnovování rány je někdy trombotizace cév, což znamená porušenou výživu tkáně. Nejnadějnější léčbou je razantní chirurgický zákrok, důsledné krytí končetiny (každodenní převaz a debridement rány) a hojení per sekundam ve spojení s širokospektrální antibiotickou terapií.

Obr. 4:  Krusty na ušním boltci osmáka degu, vyvolaném svrabem Notoedres muris

VYPADÁVÁNÍ SRSTI

  • Napadení parazity
Parazitární příčiny jsou většinou spojeny se silným svěděním. Vypadávání srsti má charakter prořídnutí, nejvíce v oblasti hřbetu. Často se u hlodavců setkáváme s drobnými roztoči, kteří dokážou v krátké době zamořit celý chov a dočasně jsou schopni potrápit i člověka. Jedná se o druhy Myobia musculi, Myocoptes musculinus nebo Radfortia sp.. Roztoči rodu Demodex žijí v kůži a jsou dosti obtížně vyhubitelní. Velmi častý je kožní sarkoptový svrab morčat, který může mít ve své rozvinuté formě až fatální následky. Dobře však reaguje na terapii ivermektinem. Z dalších parazitů se na hlodavcích mohou vyskytovat také vši a blechy. V nešní době je na trhu velké množství vhodných preparátů. Musíme pamatovat také na desinfekci prostředí. 
  • Plísňová onemocnění - dermatofytózy
Plísně jsou u hlodavců dosti časté. Někdy se srst láme, vypadává v charakteristických okrouhlých ložiscích, jindy se jeví jako lokální prořídnutí. Přestože se o dermatofytózách dočteme, že nesvědí, ze zkušenosti můžeme potvrdit přesný opak. Dáváme přednost lokální léčbě před celkovou, neboť má méně vedlejších účinků a je rychlejší. Nejoblíbenější je roztok enilkonazolu, který lze aplikovat jednou za 4 dny. Důležité je pokračovat v léčbě ještě 1 až 2 týdny po vymizení klinických příznaků. Nemoc je přenosná na člověka. Hygienu je nutno zachovávat, ale vystříhat se nadměrného mytí mýdlem. Tím se totiž odstraňuje z kůže maz, obsahující nenasycené mastné kyseliny - přirozenou obrannou bariéru proti plísním. 
  • Nedostatky vitaminů a minerálií
Málokdy se jedná o karenci jedné určité látky. Většinou je problém kombinovaný. V těchto případech je nutno přehodnotit složení krmné dávky alespoň dočasně podávat některý z mnoha kompletních nutričních doplňků (Roboran). 
  • Endokrinní porucha
Při vypadávání srsti následkem onemocnění žláz s vnitřní sekrecí nejsou, jak známo, kožní léze primárně svědivé, jsou symetrické a jsou spíše u starších jedinců. U křečků je popsána adrenokortikální hyperplazie a kožní hyperpigmentací Léčba není efektivní. 
  • Okusování srsti
Jedná se o zlozvyk a podle některých názorů i o možné nedostatky ve vitaminové a minerální výživě. Okusovat se mohou zvířata ve skupině navzájem nebo zvíře samo. Například u myší se někdy ve skupině vyskytne jedinec, kterému ostatní okusují hmatové vousky a chlupy kolem očí. Jsou známy případy kdy matka "spásá" srst svému mláděti. U zvířat s delšími chlupy je nebezpečí vzniku tzv. trichobezoáru, což je smotek chlupů v žaludku. Hrozí, že smotek způsobí ileus. Podaří-li se trichobezoár diagnostikovat, je naděje na vyléčení po jeho chirurgickém odstranění. Preventivně je zapotřebí věnovat pozornost správné výživě, která by kromě vlákniny (seno) měla obsahovat i krmné doplňky.


KRUSTY NA OKRAJÍCH UŠÍ A NA NOSE

Tento obraz je u hlodavců typický pro napadení zákožkami (Notoedres muris). (obr.4) Lokální léčba jakýmkoli akaricidním prostředkem je obvykle rychle úspěšná.

 

Morče  ,,suma sumárum"

  • vyžadují exogenní přísun vitaminu C
  • špatně snáší hospitalizaci, při vyšetření může dojít k srdeční a respirační zástavě
  • podmínkou terapeutického úspěchu je snížit stres na minimum a poskytnout zdroj energie
  • málo citliví k podání kortikoidů (jako

Fyziologie GIT

  • zubní vzorec I1/1, C0/0, P1/1, M3/3
  • celý chrup hypsodontní
  • měkké patro je spojeno s bazí jazyka, otvor - ostium palatale
  • žaludek jednoduchý, sliznice pouze glandulární
  • caecum - tenkostěnné, 65% objemu GIT
  • koprofágie (caecotrofie) 150-200xd


Výživa

  • potravní preference vytvořené v mládí 
  • tráví vlákninu efektivněji než králíci
  • protein 12-15%; vláknina minimálně 10%
  • vitamin C 5mg/kg/den - dospělé morče; 30mg/kg/den - rostoucí, gravidní morče
  • peletované krmivo - není zaručen obsah vitaminu C - exspirace
  • seno k dispozici neomezeně


GASTROINTESTINÁLNÍ SYSTÉM

Enterotoxemie

  • následek léčby ATB 
  • přerůstání Clostridium dificille - toxin - hemorhagická tyflitida
  • inokulace Lactobacillus sp.

Bakteriální enteritida

  • Salmonella typhimurium, S. enteritidis
  • fekální kontaminace krmiva

         S: matná srst, hubnutí, slabost, konjunktivitida, aborty, průjem +/-

  • Yersinia pseudotuberculosis, Cl. perfringens, E.coli, P. aeruginosa, Listeria monocytogenes
  • Tyzzerova choroba - Cl.piliforme - akutní úhyn


Parazitární enteritida

  • Cryptosporidium wrairi - tenké střevo
  • Balantidium caviae, Tritrichomonas caviae, Entamoeba caviae
  • Eimeria caviae
  • Hymenolepis nana
  • Paraspidodera uncinata, Syphacia obvelata


Virová enteritida

  • Coronavirus-like particles


Malokluze

  • častěji přerůstají premoláry než moláry a řezáky


RESPIRAČNÍ SYSTÉM

Bakteriální pneumonie

  • morčata velmi vnímavá na infekci bordetelou a streptokokem
  • Bordetella bronchiseptica - králíci, psi a nižší primáti - přenašeči
         S: inapetence, výtok s očí a nosu, dyspnoe purulentní bronchopneumonie a konsolidace plic
  • Streptococcus pneumoniae

        S: inapetence, výtok s očí a nosu, dyspnoe bronchopneumonie, fibrinopurulentní pleuritida, perikarditida septická arthritida (v kombinaci a   
             karencí vit.C)

Obr. 1: Pneumonie u morčete. Totální kongesce plicního parenchymu.

Virová pneumonie (obr. 1)

Adenovirus (pravděpodobně) 

  • nekrotizující pneumonie
  • akutní úhyn

Paramyxovirus

  • popsán v roce 97
  • patří do skupiny Parainfluenza virus 3 - spolu s humánním a bovinním
  • geneticky blíže k humánnímu, předpokládá se možná vzájemná sdílnost


Neoplazie

  • pulmonární adenom

DDg: adenomatozní hyperplazie

VYLUČOVACÍ SYSTÉM

  • ledviny - jedna papila, moč normálně alkalická, hustá


Cystitis

a. akutní - hematurie, strangurie, anorexie
b. chronická
E:
Streptococcus pyogenes
fekální koliformní bakterie, Stafylococcus sp. u samců: následek obstrukce penilní části uretry koagulovaným ejakulátem nebo sekretem vezikulárních žláz; často úhyn dříve než majitel zaregistruje potíže s močením


Urolithiasis

  • predispozice - samice starší 3 roky, bakteriální cystitida, hyperkalciurie
  • calcium carbonát, oxalát, struvit
  • T: dekomprese měchýře ( retrográdní urohydropropulze, cystocentéza) operace, ATB (trimethoprim sulfa - 15 mg/kg po 2xd, enrofloxacin 2,5 - 10 mg/kg po, sc, 2xd) analgetika (buprenorfin 0,05 - 0,1 mg/kg sc)

Chronická intersticiální nefritida

E: DM, hyperglykemie
chronická pododermatitis - amyloidóza

Parazitismus

E: Klossiella cobayae - kokcidie - obvykle nepatogenní


POHLAVNÍ SYSTÉM

  • výrazně vyvinuté samčí přídatné pohlavní žlázy
  • polyestrická, cyklus 15-17dní
  • mláďata prekociální, kojena min 5dní
  • mléko: 8% protein, 4% tuk, 3% laktóza 

Obr. 2: Ovarální cysty u dvouleté samice morčete. 1-ovarální cysta, 2-rohy děložní.

Ovariální cysty

  • samice 2-4r
  • 0,5-7 cm; ojedinělé, mnohočetné (obr. 2) 
  • asociované problémy - cystická hyperplazie endometria, leiomyom, endometritida
  • S: ztráta plodnosti, bilaterální symetrická alopecie
  • T: ovariohysterektomie hCG 100 IU lm, opak. za 7-10 dní, perkutánní drenáž





Obr. 3: Lipidóza jater u samice morčete. Zvíře jevilo v posledním týdnu gravidity klinické příznaky ketózy a uhynulo krátce po porodu pěti mrtvých mláďat v různém stádiu vývoje.


Ketóza gravidních samic

  • nejčastěji u obézních primipar během posledních 2 týdnů gravidity
        E: negativní energetická bilance, tlak gravidního uteru na cévy, čerpání vlastních zásob -     
            lipidóza jater (obr. 3)
        S: náhlá anorexie, během 24 hodin ulehnutí a dyspnoe, ketolátky v moči, během 2-5 dnů  
            může nastat smrt.
        T: obvykle není moc úspěšná, pokud možno ukončit graviditu, rehydratace organismu,  
            glukóza inj, kortikoidy


Ovariální cysty

  • určitý stupeň cyst se nachází až u 3/4 samic ve věku 2-5 let
  • palpačně dobře identifikovatelné
        S: snížená plodnost, někdy bilaterální alopecie
        T: hCG 100 iU i.m., opakovat za 7-10 dní; zvážit ovariektomii


CERVIKÁLNÍ LYMFADENITIDA

zoonóza
E: nejčastěji Streptococcus zooepidemicus
(Streptobacillus moniliformis)
Pg: porušení sliznice dutiny ústní - malokluze
S: ventrální cervikální masa, abscesy; někdy bakteriemie, rozsev-pneumonie

PODODERMATITIS (BUMBLEFOOT) 
  • primárně obézní zvířata na drátěné podlaze, ale není podmínkou
       Pg: ulcerace hyperkeratózních ložisek na plantárních a palmárních plochách - sekundární infekce S. aureus tendosynovitidy, osteomyelitidy  
              léze vzdorují hojení, zejména z důvodu trombotizace kapilár
       T: debridement, bandáž, ATB

KARENCE VITAMINU C

zásoba na 2-3 dny
komerční krmiva - exspirace 3-měsíce
Pg: nemají L-glukono-gama-lakton oxidázu
porucha tvorby hydroxylysinu a hydroxyprolinu - colagenu
S: inapetence, bolestivost kloubů, žeber, odmítání pohybu
křehkost cév a hemorhagie - zejména klouby a gingiva - zvětšení epifýz a kostochondrálních junkcí patologické fraktury

LEUKEMIE

E: C-retrovirus - lymfosarkom
S: lymfadenopatie, hepatosplenomegalie

ENDOKRINNÍ PORUCHY
Diabetes mellitus

KŮŽE

Alopecie

  • okusování srsti (postižena mláďata a hierarchicky podřízení jedinci) 
  • hormonální alopecie u multiparních samic

Obr. 5: Generalizovaný svrab u morčete (Trixacarus caviae).

Kožní svrab

  • Trixacarus caviae (Caviacoptes caviae) 
  • ntenzivní celotělový pruritus hypotrichóza a šupinatění (obr. 4)
  • není-li svrab včas rozpoznán a léčen, vyskytují se tonickoklonické křeče (obvykle vyvolané manipulací) a průběh může být fatální. 
  • Chirodiscoides caviae se drží na povrchu kůže, není tak častý a nezpůsobuje tak výrazné klinické potíže

T: ivermectin


Obr. 5: Trichfolikulom u morčete. Keratinová hmota, která je obsahem kožní cysty.



Zavšivení

Gliricola porcelli, Gyropus ovalis

Zablešení

Ctenocephalides felis
T: fipronil

Trichofolikulom
  • kožní cystický útvar vyplněný keratinovou hmotou, různě zbarvenou pigmentem, může ale nemusí souhlasit s pigmentací kůže (obr. 5) 
  • definitivním řešením je chirurgické odstranění celého útvaru

DALŠÍ BAKTERIÁLNÍ ONEMOCNĚNÍ

Tularemie

zoonóza
E: Francisella tularensis, rezervoárem jsou divoce žijící hlodavci a zajíci, v ohniscích se může šířit na domácí králíky bodavým hmyzem; není časté
S: chronicky probíhající onemocnění s nespecifickými příznaky, lymfadenopatie v oblasti hlavy a krku, fokální nekrózy v játrech

Listerióza 

Zoonóza
E: Listeria monocytogenes, šíří se aerogenně i hmyzem
S: celková sepse, případně hnisavá encefalitida a otitis interna.

TOPlist